Ariane 5 se rozloučila stylově: dvojitý náklad, perfektní dodávka

Let VA261 odstartoval z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně ve 22:00 h UTC 5. července (místního času bylo 19:00 h, středoevropského pak přesně půlnoc z 5. na 6. července). Mise trvala 33 minut od vzletu až do okamžiku vypuštění obou družic.

Celková hmotnost vynášeného nákladu byla přibližně 7700 kg, z čehož 7000 kg připadalo na obě družice a zbytek na adaptéry plus podpůrné konstrukce.

Šlo o 117. let pro Ariane 5: série začala v roce 1996 a vynesla mnohé komerční či vládní náklady. Mezi nejvýznamnější patří sonda ESA Rosetta ke kometě, tucet evropských navigačních družic systému Galileo vypuštěný během tří startů či Kosmický teleskop Jamese Webba. Předposlední Ariane 5 pak letos v dubnu vynesla sondu ESA JUICE k Jupiteru.

Těžká raketa Ariane 5 více než zdvojnásobila dopravní kapacitu své předchůdkyně Ariane 4, která létala od roku 1988 do roku 2003 jako favoritka telekomunikačního průmyslu, který potřeboval dopravovat rozměrné družice na velmi vysoké geosynchronní dráhy. Nosnost Ariane 5 dovolovala vynášení dvou velkých telekomunikačních družic během jednoho startu, nebo dopravu velmi těžkých sond do meziplanetárního prostoru.

Zatímco Ariane 1, 2 a 3 (1979 až 1989) a Ariane 4 (1988 až 2003) si byly poměrně podobné, větší a silnější Ariane 5 byla vyvinutá coby úplně nový dopravní systém. V roce 1985 členské státy ESA iniciovaly tento program s výhledem na participaci na projektu Mezinárodní kosmické stanice a vypuštění raketoplánu Hermes, což byl evropský koncept okřídlené kosmické lodi. Hermes byl později opuštěný, nicméně Ariane 5 se do pilotovaných letů zapojila vynesením pěti automatických lodí ATV (Automated Transfer Vehicle) se zásobami pro ISS.

Ariane 5 procházela postupným vývojem, přičemž verze ECA absolvovala většinu misí. Od roku 2019 byla také jedinou používanou.

Vývoj rodiny raket řady Ariane je vyjádřením evropského postoje majícího počátek v šedesátých letech minulého století, kdy bylo jasné, že zapojení se do nového kosmického věku lidstva vyžaduje nezávislou dopravní kapacitu. Tehdy také několik evropských zemí spojilo své síly, aby vyvinulo kosmickou raketu. Nosič jménem Europa nakonec nebyl úspěšný, nicméně organizace ELDO (European Launcher Development Organisation) vzniklá za účelem jeho vytvoření byla spojena s ESRO (European Space Research Organisation). Tak vznikla ESA, která iniciovala program Ariane.

Duch spolupráce nakonec vedl k vývoji Ariane 5 a menší řady nosičů Vega. ESA pokračuje v započaté práci společně s členskými zeměmi a průmyslovými partnery, aby uvedla do provozu nejnovějšího člena rodiny Ariane, raketu Ariane 6.