Arktický led se blíží historickému minimu
Led v Arktidě by mohl brzy dosáhnout rekordně nízkého stavu. Posledních pět let nám přineslo největší zmenšení ledové pokrývky od sedmdesátých let, kdy se s družicovými pozorováními ledu začalo.
Právě družice pro dálkový průzkum Země přinesly možnost měřit množství mořského ledu v nedostupných oblastech, jakou je právě třeba Arktida.
Letos je přitom rozsah arktického mořského ledu srovnatelný s rekordním minimem, které jsme zaznamenali v roce 2007.
Podle vědců z německé Universität Bremen dokonce plocha mořského ledu poklesla počátkem září pod toto historické minimum.
Své mapy vytvořili na základě dat z japonských mikrovlnných senzorů umístěných na družici NASA Aqua.
Podle zpráv od jiných vědeckých týmů (např. US National Snow and Ice Data Center) ale dosud nebylo „rekordu“ z roku 2007 dosaženo – nicméně jsme mu velmi blízko.
Vědecké týmy používají různé metody měření mořského ledu, které vycházejí ze satelitních pozorování. Díky tomu může docházet k drobným odchylkám ve výsledcích.
„Zdá se, že jde o další důsledek lidmi způsobeného oteplování s globálními dopady,“ uvádí Dr. Georg Heygster z Universität Bremen.
„Přímým důsledkem je, že se dále zmenšuje životní prostředí malých zvířat, řas, ryb a savců jako jsou třeba polární medvědi nebo tuleni.“
Vědci již dříve očekávali dosažení nového historického minima, protože družicová pozorování odhalila již v srpnu otevření dvou hlavních lodních cest v Arktickém oceánu, což je velmi vzácná událost. Svědčila přitom o výrazné redukci oceánské ledové pokrývky.
Během posledních třiceti let družice monitorující Arktidu zaregistrovaly snížení rozsahu minimální letní ledové pokrývky na polovinu: ze zhruba osmi miliónů kilometrů čtverečních počátkem osmdesátých let na historické minimum lehce nad čtyřmi milióny kilometrů v roce 2007.
Mořský led přitom může být měřený různými druhy družicových dat. Například s pomocí radarů jaký je na satelitu ESA Envisat, mohou být získávány snímky s vysokým rozlišením i skrze mraky nebo v noci. To je obzvláště užitečné v případě nedostupné Arktidy, která se navíc vyznačuje dlouhými obdobími špatného počasí stejně jako temným podnebím.
Také mise ESA CryoSat, která byla vypuštěna v dubnu 2010, napomáhá našemu porozumění toho, jak se mění síla mořského ledu.
Jakmile budeme mít k dispozici několik let pozorování z družice CryoSat, budeme moci měřit i drobné odchylky či změny.
Stejně tak družice ESA SMOS poskytuje doplňující informace o rozsahu mořského ledu a jeho síle.
Právě pozorování z vesmíru přitom mimořádně pomáhají při pochopení a sledování klimatických změn. Dlouhodobá měření poskytují spolehlivá data o tom, jak se vyvíjí klima na Zemi a zlepšují naše znalosti o měnící se planetě.
Iniciativa ESA Climate Change (změna klimatu) využívá archivovaná data shromážděná za tři desetiletí a vytvořená jak vlastní kosmickou agenturou, tak satelity jednotlivých členských zemí.
Ve spojení s daty z aktuálních misí mohou tyto informace nabídnout nové a důvěryhodné pohledy na širokou paletu klimatických proměnných jako je právě třeba pokrytí ledu nebo jeho síla.
Další sledování arktického ledu bude realizováno v rámci programu GMES (Global Monitoring for Environment and Security), který na něj má vyhrazenou část Polar View (Polární pohled).
