Asteroid Lutetia: pohlednice z minulosti
Meziplanetární sonda ESA Rosetta ukázala, že asteroid Lutetia je jednoduchým tělesem, které představuje pozůstatek z doby formování sluneční soustavy. Data získaná během průletu Rosetty zároveň ukazují, že tento minisvět nese železné jádro.
Rosetta proletěla kolem 130 km dlouhého asteroidu Lutetia dne 10. července 2010 rychlostí 54 tisíc km/h s tím, že největší přiblížení bylo na vzdálenost 3170 km. Předtím žádná lidmi vyrobená sonda nezkoumala tak velký asteroid. Od té doby jsou vědci plně ponořeni v datech získaných během průletu a snaží se je analyzovat plus vyložit.
Všechny dřívější průlety meziplanetárních sond se týkaly asteroidů, které byly pozůstatky mnohem větších, ale rozpadlých těles. Už před přiblížením k Lutetii ale vědci doufali, že tentokráte budou mít čest setkat se s něčím úplně jiným: se starým, původním a kompletním světem.
Nyní jsou si mnohem jistější. Snímky z kamery OSIRIS odhalily, že části povrchu Lutetie jsou až 3,6 mld. let staré. Ostatní části jsou – dle astronomických standardů, pochopitelně – velmi mladé. Jejich stáří bylo stanoveno na 50 až 80 miliónů let.
Astronomové odhadují věk planet, měsíců nebo asteroidů bez atmosféry podle množství dopadových kráterů. Každá talířovitá prohlubeň na povrchu totiž vznikla srážkou s jiným objektem. Čím je povrch starší, tím více zásahů „posbíral“. Některé části Lutetie jsou krátery přímo poseté, což jasně dokládá, že už něco pamatují.
Na druhé straně jsou ale na Lutetii velké rovné plochy vzniklé sesuvy půdy: pravděpodobně je spustily otřesy vyvolané dopady těles na jiné části asteroidu.
Drť vzniklá při těchto četných dopadech se nyní nachází na povrchu asteroidu a vytváří až jeden kilometr silnou vrstvu kamení a štěrku.
Na povrchu Lutetie najdeme také velké balvany: některé mají průměr 300 až 400 metrů, což představuje polovinu obřího kamene Ayers Rock v Austrálii.
Některé srážky přitom musely být tak tvrdé, že odlomily celé části Lutetie. Tím z ní vlastně vytvořily otlučenou trosku, kterou dnes můžeme pozorovat.
„Nedomníváme se, že Lutetia vypadala při svém vzniku právě takto,“ uvádí Holger Sierks z Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Lindau (Německo). „Když vznikla, byla pravděpodobně kulatá.“
Spektrometr VIRTIS na Rosettě zároveň zjistil, že složení asteroidu je ve všech sledovaných oblastech překvapivě rovnoměrné.
„Je zvláštní, že objekt takovéto velikosti na sobě nese jizvy tolika různých událostí z tak dlouhého časového období – a přesto nevykazuje žádné odchylky ve složení povrchu na různých místech,“ uvádí Fabrizio Capaccioni z institutu INAF v Římě.
A to je jen začátek záhady.
