Chcete chytit družici? Vyzkoušejte síť!
Jedna z nejstarších lidských technologií, prachobyčejná rybářská síť, možná najde nové uplatnění ve vesmíru: v zachytávání vysloužilých družic.
Chování sítí ve stavu beztíže nyní bylo zkoumáno v letadle pohybujícím se po parabolách, v němž díky tomu vznikaly krátké periody beztíže.
„Vystřelovali jsme sítě pomocí stlačeného vzduchu proti modelům družic,“ vysvětluje technik ESA Kjetil Wormnes.
Access the video
„Během 21 parabol jsme za dva dny vystřelili 20 různých sítí. Sítě byly zabalené uvnitř papírových nábojnic s tím, že jejich rožky nesly závaží, aby se spolehlivě obtočily kolem modelů družic.“
„Dobrou zprávou je, že si sítě vedly opravdu dobře. Tak dobře, že jsme mnohé sítě museli odřezávat nožem, než jsme mohli model použít pro další salvu.“
Letoun Falcon 20 se pohyboval tak, že zhruba dvacet sekund padal z nebe, čímž uvnitř de facto eliminoval působení gravitace.
„Všechno jsme zaznamenávali na čtyři vysokorychlostní kamery s vysokým rozlišením,“ dodává Kjetil Wormnes. „Cílem bylo prověřit simulační nástroj, který jsme vyvinula. To proto, abychom ho mohli použít při navrhování operačních sítí, se kterými počítáme na mise odstraňující kosmické smetí.“
Duhově zabarvené sítě byly navržené tak, aby je bylo možné snadno sledovat s pomocí kamer. Ze dvou použitých verzí se jako účinnější ukázala tenčí síť, než její tkaná silnější kolegyně.
Mise ESA e.Deorbit bude v roce 2021 testovat odstraňování velkých kusů kosmického smetí – jako rozměrných vysloužilých družic nebo horních stupňů nosných raket – aby bylo možné řídit množství nežádoucích objektů na nejpoužívanějších oběžných drahách.
Nejvhodnější metoda zachycení neřízené a rotující družice přitom dosud nebyla vybrána. Iniciativa ESA Clean Space (Čistý vesmír), jejímž cílem je omezit dopad kosmického průmyslu na vesmírné i pozemské prostředí, vybírá mezi různými metodami: kromě sítě zvažuje robotický manipulátor, harpunu nebo paprsek iontů.
Nejstarší známou rybářskou síť odkryl finský farmář v roce 1913. Vyrobena byla z vrbových proutků a uhlíkovou metodou bylo její stáří zařazeno někam kolem roku 8300 před letopočtem. Je tak o několik tisíc let starší, než kolo.
„Hlavní výhodou sázky na sítě, ať již pro misi e.Deorbit nebo další podobné výpravy mající za cíl se vypořádat s kosmickým smetím, je, že si dokáže poradit s širokou paletou rozličných tvarů a způsobů rotace,“ vysvětluje Kjetil Wormnes.
Parabolické lety uskutečnila Národní výzkumná rada Kanady, přičemž je objednala polská organizace SKA Polska. Ta projekt na základě pověření ESA realizuje.
Dalšími členy projektového týmu vedeného organizací SKA Polska jsou italská firma STAM a polská OptiNav.
