Citlivé na radiaci
Jen málo toho víme o důsledcích kosmického záření na lidské tělo. Kosmonauti ho nevidí ani necítí, ovšem jeho vysoké dávky, jimž budou vystaveni mimo ochrannou oblast Země, představují při letech k Měsíci či Marsu zdravotní riziko. Aby se o něm dozvěděli více, mohou nyní evropští vědci urychlovat atomy až na rychlost blízkou rychlosti světla – a zjišťovat tak, jak by se nejlépe dali kosmonauti chránit.
Kosmické záření prochází skrze hmotu a proniká lidským tělem. Energetické částice mají vliv na živé buňky, ovlivňují jejich normální činnost a dokonce mají schopnost je zabíjet. Kosmonaut na misi na Mars může obdržet dávku záření 700krát vyšší, než kdyby zůstal na Zemi.
Tento typ záření představuje hlavní obavu pro kosmické agentury: nepřetržité bombardování kosmickým zářením může mít vliv na posádku a zhatit celou misi.
„Radiační riziko je charakterizováno vysokou nejistotou a chybějícími protiopatřeními. Potřebujeme vědět více,“ uvádí vedoucí biologie a fyzikálních věd v ESA Jennifer Ngo-Anh.
Radiační poškození lidského těla zahrnuje mozek, srdce a centrální nervový systém.
ESA proto otevírá výzkumu na poli biologických efektů kosmické radiace. Experimenty by měly zkoumat dávky záření, které kosmonauti zvládnou a při nichž ještě budou v bezpečí od rakoviny nebo dalších degenerativních nemocí během a po misi.
Vědci by měli zkoumat radiační riziko a jak ho zastavit nebo snížit odpovídajícími protiopatřeními.
Urychlované znalosti
ESA nabízí přístup k vysokoenergetickému urychlovači, který napodobuje kosmické záření „vystřelováním“ částic atomů rychlostmi blížícími se rychlosti světla.
Experimenty proběhnout v urychlovači GSI v německém Darmstadtu. Ten je mj. známý objevem šesti chemických prvků a vývoj nového druhu léčby nádorů za použití iontových paprsků.
V zařízení už bylo uskutečněno 36 experimentů využívajících bombardování buněk a materiálů radiací, což mělo simulovat efekty kosmické radiace. V září se zde bude pro vědce mající zájem využít potenciál urychlovače konat workshop.
Výstupy z těchto měření přitom nejsou určeny pouze pro kosmické prostředí. „Výzkum se podílí na lepším vyhodnocování radiačních rizik spojených s ionizujícím zářením na Zemi a má šanci zlepšit terapie nabitými částicemi pro onkologické pacienty,“ uvádí Jennifer Ngo-Anh.