Fantastický Phobos
Nějakých 135 let poté, co byl objevený, se nám největší měsíc planety Mars Phobos ukazuje v celé své kráse. Snímek získaný sondou ESA Mars Express při průletu ve vzdálenosti 100 km nám jej navíc ukazuje ve 3D.
Pohled je to přitom úplně jiný, než jaký se naskytl astronomovi Asaphu Hallovi v roce 1877. Ten mohl s pomocí svého 66 cm teleskopu na observatoři United States Naval Observatory pozorovat jen slabou a rozmazanou tečku. S pomocí svého dalekohledu přesto objevil 12. srpna vnější měsíc Deimos a 18. srpna i vnitřní Phobos.
O více než sto let později studují meziplanetární sondy na oběžné dráze kolem Marsu měsíc Phobos v dosud nevídaných detailech.
Na snímku to vypadá jako by pravá část nepravidelně tvarového měsíce byla „ukousnutá“: jde přitom o boční pohled na dopadový kráter Stickney, který byl pojmenovaný dle rodného příjmení objevitelovy manželky.
Směrem z kráteru Stickney vedou rýhy na povrchu celého 27 kilometrů dlouhého měsíce. Původně se vědci domnívali, že mají něco do činění právě s dopadovým kráterem Stickney, ale dnes jsou jiného názoru. Podle aktuálně převládajícího výkladu vznikly při nezávislé události, když Phobos proletěl skrze oblak úlomků vyvržených po dopadu asteroidu na povrch Marsu.
Phobos obíhá kolem Marsu ve vzdálenosti 6000 km: je tak blíže povrchu planety, než jakýkoliv jiný známý měsíc ve sluneční soustavě. Díky tomu, že je tak blízko, obíhá kolem Marsu mnohem rychleji, než jak se planeta otočí kolem své osy. Pro pozorovatele na jednom místě povrchu tak Phobos vychází dvakrát denně.
Oběžná dráha měsíce přitom postupně klesá a předpokládá se, že za nějakých padesát miliónů let se tento rozpadne a vytvoří kolem planety prstenec úlomků. Ty pak následně dopadnou na povrch Marsu.
