Honba za ledem
Družicové snímky ukazují, že z nejrychleji se pohybujícího ledovce na světě se odlomil kus ledu o ploše přibližně 12,5 kilometru čtverečního. Jde o jednu z největších podobných událostí zaznamenaných v historii.
Radarové snímky pořízené družicí Sentinel-1A zachycují ledovec Jakobshavn v západním Grónsku. A to jednak před událostí a jednak po ní: nastala mezi 14. a 16. srpnem.
Srovnání snímků z 27. července, 13. a 19. srpna ukazuje, že se hranice ledovce posunula o několik kilometrů. Jde o její nejvýchodnější pozici od počátku monitorování v osmdesátých letech 19. století.
Snímky ukazují, že mezi 27. červencem a 13. srpnem se ledovec posunul na západ před tím, než oteplení způsobilo rapidní úbytek ledové fronty na pozici zaznamenanou 19. srpna.
Odhaduje se, že ledovec přišel o plochu přibližně 12,5 kilometru čtverečních. Pokud předpokládáme, že led je zhruba 1400 metrů silný, pak jde o objem 17,5 kilometrů krychlových. Což je množství, které by stačilo k pokrytí celého Manhattanu vrstvou silnou 300 metrů.
Průběh této nejnovější události zachytily i kamery na satelitu Sentinel-2A ve dnech 6. a 16. srpna.
Ledovec Jakobshavn představuje asi 6,5 procenta Grónského ledového pokryvu, přičemž produkuje zhruba deset procent ker v okolí ostrova. Jde o zhruba 35 miliard tun ledu každý rok.
Už v minulosti byly zaznamenány další podobné události, kdy se od ledovce oddělily kusy o ploše přibližně 7 kilometrů čtverečních. Stalo se tak v roce 2010 a počátkem roku letošního.
Ledovce jsou často tak velké, že nemohou snadno odplout. Proto dlouho – často i roky – zůstávají na místě usazení na dně v mělkých oblastech fjordů. A to do doby, než se rozpustí, rozpadnou na kusy nebo jsou vytlačeny dalšími ledovci.
Ledovec Jakobshavn je studovaný už více než 250 let, přičemž se zásadním způsobem podílel na získání našich znalostí o ledových proudech a ledovcích v dobách klimatických změn, o glaciologii a o tom, jaký vliv mají ledovce na úroveň hladiny moří.
Družice Sentinel-1A a Sentinel-2A jsou první dvě zařízení z evropského programu GMES/Copernicus, která se dostala na oběžnou dráhu. Zatímco Sentinel-1A získává radarové snímky za každého počasí bez ohledu na denní či noční dobu, Sentinel-2A nese multispektrální kameru.
Protože radar může „vidět“ skrze oblačnost nebo i ve tmě, je Sentinel-1A obzvláště užitečný pro námořní průzkum, bezpečnost lodního provozu, mapování ledovců a sledování ker. Sentinel-2A zase demonstruje, že je užitečný pro monitorování ledu a klimatu.
Společně a ve spojení s budoucími družicemi Sentinel, zvláště pak nadcházející misí Sentinel-2, získávají komplementární měření pro operační aplikace i pro vědecké účely.