Místo přistání modulu Schiaparelli očima sondy MRO

Přistávací modul Schiaparelli vstoupil do atmosféry Marsu 19. října ve 14:42 h GMT a začal tak svůj šestiminutový sestup k povrchu. Krátce před očekávaným okamžikem dosednutí ale došlo ke ztrátě signálu. Data zaznamenaná jeho mateřskou lodí, sondou TGO (Trace Gas Orbiter) nyní prochází analýzou, abychom přesně pochopili, cože se stalo během sestupu.

Mezitím 20. října kamera s nízkým rozlišením CTX na palubě sondy NASA MRO pořídila snímky místa očekávaného přistání na Meridiani Planum. Stalo se tak v rámci předem naplánované snímkovací kampaně.

Dnes zveřejněný snímek má rozlišení 6 metrů na pixel a zachycuje dva nové útvary na povrchu planety. Na srovnávacím snímku pořízeném letos v květnu se ani jeden z nich nevyskytuje.

Jeden z útvarů je světlejší a může být spojován s padákem o průměru 12 metrů, který zajišťoval druhou fázi sestupu modulu Schiaparelli – první fáze snižování rychlosti probíhala s pomocí tepelného štítu. Padák a horní část aerodynamického krytu byla odhozena těsně před závěrečnou fází sestupu, kdy mělo ke slovu přijít devět raketových motorů a zbrzdit modul tak, aby měl těsně nad povrchem minimální rychlost.

Dalším novým útvarem je rozmazaná tmavá skvrna o rozměru přibližně 15 krát 40 metrů, která se nachází zhruba jeden kilometr severně od padáku. Panuje předpoklad, že by mohlo jít o místo dopadu modulu Schiaparelli po mnohem delším volném pádu, než se předpokládalo. A to poté, co se brzdicí rakety vypnuly předčasně.

Současné odhady předpokládají, že Schiaparelli padal z výšky mezi dvěma a čtyřmi kilometry, takže jeho rychlost dopadu byla významná – zřejmě větší, než 300 km/h. Poměrně velká plocha útvaru na Marsu může být důsledkem distribuce materiálu z modulu. Je ale také možné, že modul při přistání explodoval, neboť nádrže jeho raketových motorů mohly být ještě plné. Jde ale o předběžné interpretace, které budou po dalších analýzách zpřesněny.

Bližší pohled na tyto útvary získáme již příští týden s pomocí kamery s vysokým rozlišením HiRISE na palubě sondy MRO. Tyto snímky by také mohly ukázat polohu tepelného štítu, který byl odhozený výše nad povrchem.

Protože sestupová trajektorie modulu byla pozorována ze tří různých míst, jsou si týmy v ESA jisté, že budou schopné řetěz událostí zrekonstruovat s vysokou přesností. Přesná povaha anomálie na modulu Schiaparelli je přitom stále předmětem šetření.

Dva nové útvary na Marsu mají souřadnice 353,79 stupně východní délky a 2,07 stupně jižní šířky. Pozice tmavé skvrny ukazuje, že modul Schiaparelli dopadl přibližně 5,4 km západně od zamýšleného místa dosednutí, které bylo ve středu přistávací elipsy o rozměru 100 krát 15 km.

Mezitím týmy analytiků pokračují v dekódování dat ze sestupu modulu Schiaparelli, které zaznamenala sonda ExoMars TGO. Tyto jsou srovnávány s dalšími měřeními provedenými pomocí experimentální teleskopu GMRT (Giant Metrewave Radio Telescope) nedaleko Pune (Indie) a ze sondy Mars Express na oběžné dráze Rudé planety.

Během sestupu bylo přeneseno z modulu Schiaparelli na mateřskou sondu TGO velké množství extrémně cenných dat. Ty jsou nyní dnem i nocí analyzovány inženýry.

Sonda ExoMars TGO je nyní na oběžné dráze 101000 km krát 3691 km (ve vztahu ke středu planety) s periodou 4,2 dne, což je v relacích plánovaných parametrů. Sonda pracuje zcela bezvadně a během dvou obletů Marsu v listopadu letošního roku je připravena získat vědecká kalibrační data.

Pak se připraví na aerobraking, což je postupné snižování dráhy průlety horními vrstvami atmosféry, který začne v březnu 2017 a bude pokračovat po většinu roku. Na jeho konci bude sonda kroužit na dráze ve výšce 400 km nad povrchem Marsu.

Poté začne TGO svoji primární výzkumnou misi, v jejímž rámci bude studována atmosféra Marsu s cílem najít stopy podpovrchového života. Krom toho bude sloužit jako telekomunikační stanice pro rover mise ExoMars a další stanice na povrchu.