Propast na svazích sopky na Marsu

Snímek byl pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na sondě Mars Express.

Sopka Ascraeus Mons je nejsevernější a nejvyšší ze tří prominentních sopek nacházejících se v oblasti Tharsis na Marsu. Jde o vulkanickou planinu na západní polokouli planety. Sopka má na výšku 18 km, ale její svahy jsou mírné s průměrným sklonem 7 stupňů. Toto pomalé stoupání se odráží v obrovském průměru, který u základny činí 480 km. Což přibližně odpovídá velikosti Rumunska.

Výškou je sopka Ascraeus Mons překonána pouze vulkánem Olympus Mons, který je nejvyšší nejen na Marsu, ale v celé Sluneční soustavě.

Jako inkoust ve vodě

Obrázek zachycuje jižní spodní křídlo Ascraeus Mons. Je zde patrný dramatický rozdíl ve výšce z jedné na druhou stranu: levá (jižnější) strana snímku je posazena o zhruba deset kilometrů níže než pravá (severní). Krásně je to vidět na širší kontextové mapě oblasti.

Je tu viditelných i mnoho podobně dramatických prvků, které jsou souhrnně označované jako Ascraeus Chasmata a které zahrnují obrovskou plochu zborceného terénu v délce přes 70 km. Jsou to lávové proudy a tunely, řetězy kráterů, kanálovité rýhy a velké trhliny mající na délku i desítky kilometrů.

Všechny jsou různého stáří a původu, přičemž spojené dohromady vytvářejí scénu připomínající stopy inkoustu, který se umně rozpíjí ve vodě, nebo nádherně složitý kořenový systém rostliny, když se zarývá do půdy.

Co se nachází pod povrchem

Na pravé straně snímku leží čerstvě zvrásněné lávové proudy. Tato zvrásněná půda pak naráží na řetězovité krátery: útvary kde se řetězce kruhových nebo téměř kruhových prohlubní spojily do řady za sebe. Podobné můžeme vidět i na Zemi. Jedním z pozoruhodných příkladů je jsou dramatické „cenotes“ na Jukatánském poloostrově (Mexiko). Zde zachycené řady a řetězy kráterů se seskupily do řady a vytvořily obzvláště velkou a dechberoucí oblast propadlišť.

Tyto řetězy a koryta se pravděpodobně tvoří tam, kde jsou pod povrchem skryté dutiny. Díky nim je povrch nestabilní a kolabuje – podobně vznikají propady na Zemi. Podpovrchové dutiny zřejmě vznikly tak, že se povrchový proud tekoucí lávy ochladil a ztvrdl: proud lávy pod ní ustal a časem ustoupil, takže několik metrů pod povrchem po něm zůstaly prázdné dutiny.

Povrch nalevo od řetězce propadových kráterů je pokrytý menšími zvlněnými koryty bez okrajů, které se často nacházejí na úbočích sopek. Dosud nebylo objasněno, kterak vznikají, leč na jejich vytvoření mohou mít vliv proudy lávy, popela či vody. Ev. kombinace všech tří.

Levé části snímku pak dominují velké až 40 km dlouhé trhliny. Z nich se větví kanály, které se vlní a proplétají. Izolují tak část martovského terénu, čímž vznikají „ostrovy“ a „terasy“. Je pravděpodobné, že je vytvořila voda: zřejmě sníh a led nahromaděné na úbočích Ascraeus Mons, které se následně rozpustily.

Průzkum planety Mars

Sonda Mars Express pracuje na oběžné dráze čtvrté planety naší Sluneční soustavy od roku 2003: snímkuje její povrch, mapuje minerály, identifikuje složení a koloběh atmosféry, nahlíží pod povrch a zkoumá, kterak různé fenomény interagují s místním prostředím.

Kamera HRSC, která tyto nové snímky pořídila, odhalila mnohé o povrchových útvarech na Marsu. Fotografie ukazují vše od větrem tvořených útvarů přes dopadové krátery, tektonické zlomy, koryta řek a prastará lávová jezera. Mnoho snímků sondy Mars Express zachycuje též obří sopky planet, jejichž fascinujícím příkladem je Ascraeus Mons.

Stereokamera s vysokým rozlišením HRSC (High Resolution Stereo Camera) byla vyvinutá a je provozovaná Německým letecko-kosmickým střediskem (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt, DLR).