Sonda Rosetta odhaluje tajemství „své“ komety
Meziplanetární sonda Rosetta pomalu odhaluje tajemství své hostitelské komety, která má pozoruhodnou paletu vlastností a nečekaných procesů. Vzniká tak mnohem plastičtější obraz jejího chování.
Ve speciálním vydání magazínu Science jsou prezentovány prvotní výsledky sedmi z jedenácti přístrojů, které se nacházejí na palubě sondy Rosetta. Vycházejí z měření provedených během přibližování nebo těsně po příletu ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko v srpnu 2014.
Dnes již známý tvar komety se spojenou dvojicí jader je už nyní velmi přesně změřený: menší z jader má 2,6 krát 2,3 krát 1,8 km a větší 4,1 krát 3,3 krát 1,8 km. Celkový objem komety pak je 21,4 km3. Přístroj RSI stanovil její hmotnost na zhruba 10 miliard tun, což odpovídá hustotě 470 kg/m3.
Za předpokladu, že většinu komety tvoří vodní led a prach o hmotnosti 1500 až 2000 kg/m3, pak má velmi vysokou poréznost dosahující sedmdesáti až osmdesáti procent. Většina interiéru je tak zřejmě tvořena velmi slabě spojenými ledovými shluky, mezi nimiž jsou malá prázdná místa.
Vědecká kamera OSIRIS dosud nasnímala zhruba sedmdesát procent povrch: prozatím nenafotografovaný zbytek leží na jižní hemisféře komety, která od příletu Rosetty nebyla plně osvětlena.
Vědci dosud identifikovali devatenáct regionů oddělených výraznými hranicemi a – v duchu názvů pocházejících ze starověkého Egypta, jimiž je mise Rosetta lemována – je pojmenovali podle egyptských božstev. Jsou přitom rozděleny do skupin podle terénu, který je v nich dominantní.
Bylo identifikováno pět základních – leč odlišných – oblastí: pokryté prachem, pokryté křehkými strukturami s prohlubněmi a kruhovými útvary, rozměrné prohlubně, hladké oblasti a skalám podobné povrchy.
Většina severní hemisféry je pokryta prachem. S tím, jak se kometa ohřívá, led se přímo mění v plyn, který uniká a tvoří atmosféru čili komu. S sebou přitom strhává prach, ovšem tento nedosahuje dostatečných rychlostí k tomu, aby překonal slabé gravitační pole: proto po nějakém čase padá zpět k povrchu komety.
Navíc bylo identifikováno několik samostatných aktivních výtrysků. Zatímco podstatná část aktivity pochází z hladké oblasti na spoji obou jader, výtrysky byly pozorovány i ze dna velkých prohlubní.
Plyny unikající z povrchu zřejmě také hrají důležitou roli v přesunech prachu po povrchu, díky čemuž vznikají dunám podobné vlny a balvany s písečnými jazyky – balvany v daném případě fungují jako přirozená překážka při toku plynů, takže materiál z nich se ukládá na „závětrné“ straně.