Sonda Venus Express se připravuje na konec práce
Osm let pozorovala meziplanetární sonda ESA Venus Express vědecká pozorování planety Venuše a nyní se připravuje na „vnoření“ do její drsné atmosféry.
Sonda Venus Express byla vypuštěna pomocí rakety Sojuz-Fregat z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu 9. listopadu 2005. K Venuši dorazila 11. dubna 2006.
Od té doby sonda obíhala Venuši na eliptické 24hodinové dráze, která vede 66 tisíc kilometrů nad jižní pól, což umožňuje globální pohled na planetu, až do výšky 250 km nad severní pól. To už je velmi blízko nejvyšším vrstvám atmosféry.
Díky souboru sedmi přístrojů meziplanetární sonda poskytovala kompletní pohled na ionosféru, atmosféru a povrch Venuše.
„Sonda Venus Express nás naučila chápat, jak proměnná je planeta ve všech časových měřítkách a navíc nám naznačila, jak se Venuše mohla změnit od okamžiku svého zformování před 4,6 miliardami let,“ uvádí projektový vědec ESA Håkan Svedhem.
„Tyto informace nám pomáhají dešifrovat, proč Země a Venuše prošly tak dramaticky odlišnými cestami. Ovšem krom toho jsme zaznamenali několik zásadních podobností.“
Odděleny po zrození?
Povrchová teplota na Venuši je přes 450 stupňů Celsia. To je mnohem více, než je v běžné kuchyňské troubě. Atmosféra Venuše je navíc extrémně hustá směs nezdravých plynů. Ale z infračerveného pozorování chemického složení kamenného povrchu jsme odhalili, že Venuše měla kdysi dávno deskový tektonický systém podobně jako Země. A dokonce se na jejím povrchu nacházel oceán vody.
Podobně jako Země, tak i Venuše přichází o částečky svrchních vrstev atmosféry, které unikají do vesmíru. Sonda Venus Express zjistila, že atomů vodíku takto „prchá“ dvakrát tolik, než atomů kyslíku. A protože voda se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku, pozorované složení unikajících částic naznačuje, že voda je v atmosféře něčím/nějak rozkládaná.
Dnes je na Zemi stotisíckrát více vody, než na Venuši. Ale protože obě planety jsou přibližně stejné velikosti a protože vznikly ve zhruba stejné době, měly mít ve svých počátcích zhruba stejné množství této veledůležité tekutiny.
Stejně tak kamery kosmické sondy sledovaly tisíce útvarů v horních vrstvách atmosféry nějakých 70 kilometrů nad povrchem planety. Mezi nimi byl i ohromný rotující vír nad jižním pólem planety; ten přitom vykazuje mnoho podobných znaků s hurikány na Zemi. Přístroje také zaregistrovaly záblesky světla – identifikované díky jejich elektromagnetickým otiskům – generované v oblacích kyseliny sírové.
