Sonda Venus Express tiše odešla do noci
Meziplanetární sonda ESA Venus Express skončila svoji osmiletou misi, během níž výrazně překonala plánovanou životnost. Sondě došly během série manévrů majících za cíl zvýšit oběžnou dráhu po aerobrakingu provedeném počátkem roku 2014 pohonné hmoty.
Od příletu k Venuši v roce 2006 byla sonda Venus Express na vysoce eliptické dráze, kdy se během 24 hodin vzdálila na 66 tisíc kilometrů nad jižní pól a následně se přiblížila na 200 km nad severní pól. Díky tomu mohla provádět detailní studium planety a její atmosféry z různých úhlů pohledu.
Ovšem po osmi letech práce na oběžné dráze začalo pomalu docházet palivo nezbytné pro další provoz. Sonda Venus Express proto byla v polovině roku 2014 převedena na jinou dráhu, kdy začala během aerobrakingových manévrů snižovat svoji dráhu a nořit se hlouběji do hustých vrstev atmosféry během největšího přibližování k planetě.
Za normálních podmínek sonda prováděla rutinní zážehy motorů, čímž zajišťuje, že se nedostane příliš blízko Venuši a že nebude zničena v hustých vrstvách atmosféry. Ovšem unikátní série manévrů provedených v roce 2014 dosahovala přesně opačného efektu: navíc se snižovala výška oběžné dráhy a umožňovala studium dříve neprozkoumaných oblastí atmosféry.
Kampaň také umožnila získat důležité zkušenosti pro budoucí mise: aerobraking totiž může být využitý pro vstup na oběžnou dráhu planet s atmosférou, což dovolí ušetřit nezanedbatelné množství pohonných látek.
Mezi květnem a červnem 2014 byl nejnižší bod oběžné dráhy postupně snížený na 130 až 135 km, přičemž hlavní část aerobrakingu proběhla od 18. června do 11. července.
Po měsíci „noření“ do atmosféry a opět ven byl nejnižší bod oběžné dráhy opět zvýšen sérií patnácti zážehů motorů. Ty byly prováděny do 26. července, kdy bylo největší přiblížení k planetě ve výšce 460 km a oběžná doba se zkrátila na něco málo přes 22 hodin.
Mise pak pokračovala v omezeném výzkumném režimu a sonda se začala v nejbližším bodě své dráhy opět postupně přibližovat k Venuši. Tentokrát vlivem gravitace – tedy přirozeným způsobem.
Vycházeje z předpokladu, že nějaké pohonné látky ještě zůstaly na palubě, bylo přijato rozhodnutí upravit přirozený sestup novou sérií motorických manévrů mezi 23. a 30. listopadem 2014. Mělo jít o pokus prodloužit fungování sondy dále do roku 2015.
Jenže 28. listopadu bylo plné spojení se sondou Venus Express ztraceno. Od tohoto okamžiku se sice podařilo částečně obnovit, ale šlo o nestabilní spojení a bylo z něj možné získat jen velmi omezené množství informací.
„Dostupná data poskytly důkaz o tom, že sonda ztrácí výšku. A to nejspíše zásluhou problémů s motory během manévrů, které jí měly dostat na vyšší dráhu,“ uvádí manažer mise Venus Express v ESA Patrick Martin.
„Je pravděpodobné, že sonda Venus Express spotřebovala zbývající zásoby pohonných látek v průběhu manévrů plánovaných na listopad 2014.“
One highlight from the mission is the tantalising hint that the planet may well be still geologically active today. One study found numerous lava flows that must have been created no more than 2.5 million years ago – just yesterday on geological timescales – and possibly even much less than that.
Indeed, measurements of sulphur dioxide in the upper atmosphere have shown large variations over the course of the mission. Although peculiarities in the atmospheric circulation may produce a similar result, it is the most convincing argument to date of active volcanism.
Even though the conditions on the surface of Venus are extremely inhospitable today, a survey of the amount of hydrogen and deuterium in the atmosphere suggests that Venus once had a lot of water in the atmosphere, which is now mostly gone, and possibly even oceans of water like Earth’s.
Also just like Earth, the planet continues losing parts of its upper atmosphere to space: Venus Express measured twice as many hydrogen atoms escaping out of the atmosphere as oxygen atoms. Because water is made of two hydrogen atoms and one oxygen atom, the observed escape indicates that water is being broken up in the atmosphere.
Studies of the planet’s ‘super-rotating’ atmosphere – it whips around the planet in only four Earth-days, much faster than the 243 days the planet takes to complete one rotation about its axis – also turned up some intriguing surprises. When studying the winds, by tracking clouds in images, average wind speeds were found to have increased from roughly 300 km/h to 400 km/h over a period of six Earth years.
