Sonda mise ExoMars je připravena zahájit vědeckou část letu
Sonda mise ExoMars již brzy začne vědeckou část svého letu: pátrání po plynech, které mohou být na Rudé planetě spojené s aktivní geologickou nebo biologickou činností.
Sonda pojmenovaná TGO (Trace Gas Orbiter) dosáhla po ročním „aerobrakingu“ své finální oběžné dráhy letos v únoru. Během této neobvyklé operace sonda prolétala nejsvrchnějšími vrstvami atmosféry Marsu, přičemž brzdila pomocí odporu panelů svých slunečních baterií. Postupně tak upravovala svoji původní vysoce eliptickou dráhu s parametry 200 x 98000 km na finální kruhovou ve výšce přibližně 400 km nad povrchem planety.
Access the video
Nyní obíhá Mars každé dvě hodiny a po kalibraci přístrojů plus instalaci nového software tak bude moci zahájit rutinní vědecká pozorování.
„Jde o významný mezník v našem programu ExoMars – a zároveň o fantastický úspěch pro Evropu,“ uvádí manažerka mise TGO Pia Mitschdoerferová.
„Poprvé jsme dosáhli cílové oběžné dráhy s použitím aerobrakingu a navíc s nejtěžší kdy k Marsu poslanou orbitální sondou. Nyní už jsme ale připraveni pátrat z oběžné dráhy po stopách života.“
„Vědeckou část naší mise zahájíme za několik týdnů, Už teď se ale extrémně těšíme, co první pozorování přístrojů odhalí,“ doplňuje projektový vědec mise Håkan Svedhem.
„Máme přístroje dostatečně citlivé na to, abychom byli schopni detekovat i naprosto zanedbatelné množství plynů. Takže budeme schopni určit, zdali je Mars dodnes aktivní – v biologickém nebo geologickém slova smyslu.“
Primárním cílem bude vytvořit detailní inventář stopových plynů: tedy těch, které tvoří méně než jedno procento celkového objemu atmosféry planety. Sonda bude pátrat zvláště po stopách metanu a dalších plynů, které mohou představovat náznak biologické nebo geologické aktivity.
Na Zemi uvolňují většinu metanu do atmosféry živé organismy. Jde také o hlavní složku v přírodě se vyskytujících hydrokarbonátových plynových rezervoárů. A krom toho vzniká také při vulkanické a hydrotermální činnosti.
Metan na Marsu má přitom relativně krátkou životnost – kolem 400 let – protože je rozkládán ultrafialovým zářením ze Slunce. Navíc reaguje s dalšími složkami atmosféry a má tendenci se promíchávat nebo šířit větrem. Z toho vyplývá, že pokud jej detekujeme v současné době, je pravděpodobně vytvořený nebo uvolněný z nějakého zásobiště v relativně nedávné době.
Předchozí možné objevy metanu sondou ESA Mars Express a v nedávné době i roverem NASA Curiosity mnohé naznačují, nicméně neustále jsou předmětem mnoha debat.
Sonda TGO je schopná detekovat a analyzovat metanu plus další stopové plyny i v extrémně nízkých koncentracích: oproti předchozím měřením má přesnost zvýšenou zhruba o tři řády. Zároveň by měla být schopna rozlišovat mezi různými zdroji původu.
