Voda ve vesmíru

Věděli jste, že až osmdesát procent vody na Mezinárodní kosmické stanici je recyklováno? Kosmonauti žijící a pracující 400 km nad naší planetou na to často raději nemyslí, ale voda, kterou pijí, je recyklovaná z potu a jejich kolegy vydechovaného vlhkosti. Následně je sbírána ve formě kondenzátu ze stěn kosmické stanice.

I na Zemi je voda vzácná. Tím více pak na oběžné dráze, kam se musí veškerá pitná voda dopravovat právě ze Země nebo recyklovat. A protože voda je hustá a těžká substance, vyžaduje mnoho energie dostat ji do vesmíru. Rakety přitom mají své limity a platí, že čím méně vody bude potřeba poslat do vesmíru, tím více vědeckého vybavení lze dopravit na oběžnou dráhu. Což je jeden z důvodů, proč na Mezinárodní kosmické stanici není sprcha: šest měsíců se kosmonauti „umývají“ pouze otíráním vlhkými ručníky! Nelze se tak divit tomu, že právě absenci sprchy a čerstvého ovoce označují kosmonauti jako věci, které jim z těch pozemských nejvíce chybí.

S tím, jak bude pokračovat průzkum dále od naší planety, tak bude zabezpečování vody a jídla pro kosmonauty představovat mnohem větší výzvu. Takže slova jako „redukce“ nebo „recyklace“ se stanou mantrou pro průzkumníky dálných světů a jejich mateřské kosmické agentury.

Více než třicet let Evropská kosmická agentura ve spojení s partnerskými univerzitami pracuje na vývoji soběstačného ekosystému, který budou moci s sebou vzít kosmonauti při výpravách do vzdálených končin Sluneční soustavy. K nekonečné recyklaci odpadu jako moči a potu systém využívá řetězec filtrů, bakterií v bioreaktorech a chemických reakcí, na jejichž konci je čistá voda a jídlo. Cílem je stát se kompletně soběstačnými, takže kosmonauti mohou cestovat hlubinami vesmíru navždy, přičemž neustále budou mít k dispozici tři základní elementy nezbytné pro život: vody, kyslík a jídlo.

Evropská kosmická agentura testuje uzavřený systém podpory života v Barceloně, kde v pohodlném prostředí žije skupina laboratorních krys. Ekosystém je kompletně oddělený od okolního prostředí, přičemž funguje s jediným účelem: udržovat krysy zdravé a spokojené.

Zatím jsme se ke zcela uzavřenému systému nedostali, ale po třiceti letech práce na projektu pojmenovaném Melissa máme za sebou dlouhou cestu. A procesy vyvinuté v jejím průběhu poskytují čistou pitnou vodu pro univerzity, hotely, kláštery nebo výzkumné stanice v Antarktidě. Pokud jde o systém navržený pro kosmické lety, tak zcela jistě najde využití i jinde na světě: cíl získat čistou vodu a jídlo s pomocí recyklace máme totiž všichni společný.