Jeden stykovací uzel pro každého

Spojování kosmických lodí na oběžné dráze nikdy nebude jednoduché. ESA ovšem nyní vykonala další krok k tomu, aby nová generace kosmických lodí všech typů z celého světa byla schopná se navzájem spojovat snáze.

Mezinárodní kosmická stanice má dva typy nekompatibilních stykovacích portů. Jeden je navržený pro ruské kosmické lodě a pro evropské zásobovací družice ATV, druhý pro nyní již vysloužilé americké kosmické raketoplány. Kromě toho na stanici ještě najdeme připojovací porty pro lodě, které nejsou schopné dorazit ke stanici vlastními silami, ale které je nejprve nutné zachytit její robotickou rukou.

A aby to nebylo jednoduché, ruské stykovací uzly mají „mužské“ a „ženské“ verze: podobně jako elektrické zásuvky a zástrčky. Což znamená, že kosmická loď se může připojit ke druhé jen v případě, že obě mající odpovídající verzi uzlu.

Stykovací mechanismy na kosmické stanici jsou přitom navrženy k tomu, aby zvládly připojování až stotunových zařízení, jakými byly třeba právě raketoplány. Přilétávající loď totiž „drcne“ do kosmické stanice podobně jako když se jednotlivé vagóny připojují k lokomotivě.

Zvolený přístup funguje bezvadně pro těžká zařízení, ale nadcházející generace lodí bude menší a až desetkrát lehčí. A desetitunová loď se jednoduše od těchto portů „odrazí“, protože nemá dostatek síly na stlačení záchytných kruhů.

Měkké kosmické připojení

Aby překonal všechna tato omezení, vznikl nový mezinárodní standard, který bude použitelný jednak pro lehčí kosmické lodě a který je identický na obou stranách – takže se mohou libovolně propojovat dvě jakákoliv tělesa.

Ačkoliv je vlastní stykovací uzel definovaný mezinárodním standardem, mechanismus zajišťující spojení může být navržený jakýmkoliv způsobem. To usnadňuje jakoukoliv budoucí spolupráci ve vesmíru.

Stykovací mechanismus IBDM (International Berthing Docking Mechanism) z dílny ESA je konstruován tak, že zaregistruje síly mezi dvěma loděmi a odpovídajícím způsobem zareaguje: „zachytí“ lehčí nebo absorbuje zatížení těžší.

První technologický model vyrábí společnost QinetiQ Space (Belgie). Jeho úkolem bude zvolený koncept důkladně prověřit při pozemních zkouškách tak, aby byl celý systém připravený k operačnímu provozu v roce 2017.

Americká společnost SNC (Sierra Nevada Corporation) přitom již dnes zkoumá možnosti spolupráce s ESA na využití stokovacího uzlu na svém miniraketoplánu Dream Chaser. Má jít o vícenásobně použitelný stroj schopný dopravovat do vesmíru kosmonauty stejně jako náklad a následně se vracet jako běžné letadlo.