Rozdvojená osobnost magnetického monstra
Zdroj: ESA–C. Carreau
Je to magnetar, nebo je to pulzar? Teprve druhý příslušník vzácného druhu mrtvých a rychle rotujících hvězd byl objeven díky flotile kosmických rentgenových teleskopů – mezi nimi i observatoře ESA XMM-Newton. Jeho neobvyklé chování ilustruje tato animace.
Magnetary jsou typem neutronové hvězdy: jde o mrtvá jádra masivních hvězd, které se zhroutily do sebe poté, co vypotřebovaly veškeré palivo a explodovaly coby dramatické supernovy.
Typicky vydávají jasné a trvalé rentgenové emise a jsou zdrojem většiny intenzivních magnetických polí ve známém vesmíru.
Naproti tomu pulsary jsou rotující neutronové hvězdy s mnohem menším magnetickým polem než magnetary: vypadají jako by „vystřelovaly“ rádiové vlny, když rychle rotují.
Pulzy jsou viditelné, když se paprsky radiace vydají k Zemi: podobně jako pohybující se světlo majáku.
Nedávno objevená hvězda vypadá jako hybrid těchto dvou typů: rotující hvězdné jádro se projevuje jako pulsar, zatímco intenzivní vnitřní magnetické pole napovídá spíše o magnetaru.
Vnitřní magnetické pole je mnohonásobně silnější, než vnější: díky tomu byl objekt zařazený do nové třídy „magnetarů se slabým (magnetickým) polem“.
Jak ukazuje animace, turbulentní jádro vzniká coby výsledek překřížených magnetických siločar.
Vzhledem k tomu, že siločáry nejsou kompaktní, energie se uvolňuje v podobě neustálých rentgenových záblesků skrze povrch hvězdy.
Aktuálně jsou známé jen dva exempláře magnetarů se slabým polem. První byl objevený v roce 2010, druhý pak v červenci 2011. Svoji pozici odhalily krátkými rentgenovými záblesky, které dokázala detekovat kosmická observatoř NASA Swift.
Jeho směrem byly následně natočeny další kosmické teleskopy: Rossi X-Ray Timing Explorer a Chandra X-ray Observatory (NASA), XMM-Newton (ESA) a Suzaku (JAXA). Stejně tak jej začaly pozorovat pozemní teleskopy Gran Telescopio Canarias a Green Bank Telescope. Aktivita objektu byla následně monitorována do dubna 2012, kdy záblesky začaly slábnout.
Objev druhého člena této vzácné rodiny hvězd podporuje myšlenku, že magnetarům podobné chování by mohlo být mnohem rozšířenější, než jsme se v minulosti domnívali.
