Stopy dávné tekoucí vody na Marsu
Sonda ESA Mars Express poslala na Zemi snímky oblasti na Rudé planetě, která byla částečně zformována tekoucí vodou. Tím dalším kamínkem přispěla k narůstající hoře důkazů hovořících ve prospěch teorie, že Mars měl v minulosti dostatečné zásoby tekoucí vody na svém povrchu.
Dne 21. června 2011 zamířila sonda Mars Express svoji stereoskopickou kameru s vysokým rozlišením na západní část oblasti Acidalia Planitia: jde o gigantickou pánev v oblasti severních nížin planety na rozhraní s regionem Tempe Terra, který je starší a členitější.
Acidalia Planitia je přitom oblast tak rozsáhlá, že ji mohou přímo ze Země pozorovat i amatérští astronomové.
Známý pozorovatel Giovanni Schiaparelli pojmenoval tuto velkou tmavou oblast na své mapě Marsu po mýtické Venušině fontáně v Boeotii, v níž se koupaly tři grácie z řecké mytologie.
Snímky zachycují západní část oblasti, kde některé z početných údolí pocházejících v Tempe Terra uchovávají „deindritické“ důkazy toho, že z nich kdysi vedla říční koryta.
Slovo „deindritické“ pochází z řeckého označení pro strom. Kanály na snímcích se přitom pravděpodobně zformovaly pozemní tekoucí vodou pocházející z dešťů nebo tajícího sněhu v některé velmi dávné epoše Marsu.
Přítomnost hlubokých údolí s velmi malým počtem přítoků v podobě menších údolí níže po proudu naznačuje, že oblast byla vytvořena procesem podrytím nebo podemletím: k němu dochází ve chvíli, kdy eroze na úpatí převisu odnáší vrstvy měkčího materiálu.
Vyšší pevné vrstvy horniny tak postupně ztrácejí oporu a následně se ve velkých blocích odlamují a odpadávají.
Tímto způsobem mohou hluboká údolí erodovat postupně směrem vzhůru – na Zemi se s podobným jevem můžeme setkat na coloradské planině.
Část snímku vlevo dole se zdá býti ve stínu, ale ve skutečnosti je tmavá díky odlišnému povrchovému materiálu: levá strana je pokrytá tmavým pískem, pravděpodobně vulkanického původu, zatímco pravá je pokrytá pískem světlejším.
Snímky také zobrazují trhliny v martovské kůře, které se táhnou napříč oblastí Idaeus Fossae. O nich se domníváme, že hrály zásadní roli při uvolňování vody z podzemních zásobníků: možná dokonce přispěly ke vzniku jezer v blízkých kráterech.
Proto jsou sedimenty na dně některých starších a erozí narušených kráterů pro vědce tak zajímavé: mohou totiž obsahovat důkazy o dřívější existenci tekuté vody na povrchu Marsu.
Některá údolí přitom začínají na okrajích kráterů, což naznačuje, že by voda formující okolní terén mohla odtékat právě z nich.
Ve střední části snímku jsou vidět i novější krátery. Na jejich relativní „mládí“ ukazuje nedostatečný vliv eroze – a také fakt, že se nacházejí nad některými staršími útvary (vznikly tedy později).
Tyto snímky ze sondy Mars Express dávají vědcům další důkazy o vodní minulosti Rudé planety, stejně jako jim pomohou určit postupný úbytek vody nebo její toky a vliv na formování povrchu.
