Ztenčování ozónové vrstvy se stabilizovalo
Poté, co spojili do jedné databáze informace z evropských družic získaných v průběhu posledního desetiletí, sestavili vědci homogenní a dlouhodobý záznam o stavu ozónu, který umožňuje sledovat trendy z globálního pohledu. Zjištění přitom vypadají nadějně.
Vědci dali dohromady data o celkovém množství ozónu, která byla získána derivací z vertikálně směrovaného přístroje GOME na družici ESA ERS-2, dále z přístroje SCIAMACHY na družici ESA Envisat a GOME-2 na družici MetOp-A Evropské organizace pro meteorologické družice (European Meteorological Satellite Organization).
„Z hlediska globálního pohledu jsme nalezli mírně pozitivní trend nárůstu množství ozónu o téměř jedno procento za desetiletí, a to v posledních čtrnácti letech: tento výsledek byl přitom potvrzen srovnáním s pozemními měřeními,“ uvádí Diego G. Loyola R., který pracoval na projektu společně s kolegy z Německého letecko-kosmického střediska (DLR).
Ozón tvoří ochrannou vrstvu nacházející se asi 25 kilometrů nad našimi hlavami především ve stratosféře, přičemž funguje jako filtr slunečního záření chránící život na Zemi před nebezpečnými ultrafialovými paprsky. Ztenčování této vrstvy zvyšuje riziko rakoviny kůže nebo poškozuje život v moři.
Ozónová vrstva přitom není rozložena rovnoměrně a nejvíce změn zaznamenáváme ve vrstvách horní stratosféry. Přístroje z družic jsou schopné získávat přesnější měření stratosféry tím, že pohled vertikální (z oběžné dráhy) nahradí pohledem do stran (výkyvným).
Tým vědcům kolem Ashleyho Jonese a Jo Urbana ze švédské Chalmers University of Technology zkombinoval výkyvná měřená amerických přístrojů SBUV, SAGE I+II a HALOE s daty z přístrojů OSIRIS, SMR a SCIAMACHY na evropských družicích Odin a Envisat, aby zanalyzovali dlouhodobý vývoj stratosférického ozónu od roku 1979 do současnosti. Data odhalila snižování množství ozónu v letech 1979 až 1997, poté následuje malý přírůstek.
„Naše rozbory ukázaly, že množství ozónu v horní stratosféře klesalo v severních a jižních středních šířkách o zhruba sedm procent za desetiletí během let 1979 až 97, což se mimochodem plně shodovalo s dřívějšími měřeními z družic a pozemních stanic. Statisticky významná změna se projevila kolem roku 1997. A od té doby pozorujeme malý nárůst (0,8 až 1,4 procenta za desetiletí), a to v letech 1997 až 2008, který ale není statisticky odlišný od stabilního stavu. Věříme ale, že během příštích let a s použitím delších časových řad dat budeme schopni oznámit obnovu ozónové vrstvy,“ řekl Urban.
Ztenčování ozónové vrstvy je způsobeno chemikáliemi, jako jsou lidmi vyráběný brom a chlorovými plyny, které se v atmosféře drží velmi dlouho. Pro regulaci a postupné odstranění těchto substancí byl podepsaný Montrealský protokol (1987). Jeho efekt se nyní jasně projevuje na družicových pozorováních ozónu a těchto chemikálií.
Za použití dat z přístroje SCIAMACHY, který pracoval v letech 2002 až 08 ve výkyvném módu, provedl François Hendrick z Belgického institutu pro kosmickou aeronomii (BIRA/IASB, Belgian Institute for Space Aeronomy) trendovou analýzu bromu uhelnatého (BrO) ve stratosféře. Na vysvětlenou: BrO je vysoce efektivní katalyzátor destrukce ozónu. Výsledky ukázaly negativní (klesající) trend v množství BrO ve stratosféře během tohoto období, což bylo historicky poprvé, kdy byl zaznamenaný pokles bromu v pozorováních z vesmíru.
„Shoda s pozemními pozorováními ve středních a vysokých šířkách ukazuje, že data z přístroje SCIAMACHY získaná ve výkyvném módu mohou být použita pro monitorování trendů BrO ve stratosféře. Tato zjištění poskytují jasný důkaz, že restrikce přijaté v Montrealském protokolu týkající se substancí bromu nyní dosáhly až do stratosféry,“ uvádí Hendrick.
Mít přístup k těmto atmosférickým datům shromážděným během dlouhých časových úseků představuje pro vědce důležitou možnost, jak identifikovat a analyzovat dlouhodobé trendy a změny. Navíc k monitorování trendů týkajících se stavu ozónu mohou vědci pokračovat ve sledování látek, které jej ničí a jejichž vyřazení bylo dohodnuto Montrealským protokolem – ale které stále zůstávají v atmosféře. Všechna tato zjištění byla prezentována na pětidenní konference „Atmospheric Science Conference“ ve španělské Barceloně od 7. do 11. září 2009. Cílem konference bylo poskytnout vědcům a výzkumníkům příležitost prezentovat aktuální výsledky jejich bádání a výstupy z projektů, které používají atmosférické senzory umístěné ve vesmíru.
Konference se zhruba dvě sty účastníky obsahovala prezentace, které detailně přibližovaly současné využití satelitních zařízení pro dálkový průzkum stopových prvků ve stratosféře a troposféře, dále pak mraků a aerosolů, znečištění a monitorování skleníkových plynů.
